Přát někomu zdraví vnímá většina lidí jako pouhou frázi bez hlubšího významu, ale ten, kdo si nějakou těžkou nemocí či dlouhodobým onemocněním prošel už dávno ví, že je to vlastně dar nikoliv samozřejmost. Obzvlášť v dnešní uspěchané době plné civilizačních chorob.

Každý nemocný se po informaci o své diagnóze dušuje a říká si: „Proč zrovna já.“ Tento jev je zcela normální a běžný, ale zamysleli jsme někdy opravdu do důsledku? Nemoc totiž nepřichází jen tak, je to varování nebo chcete-li apel našeho těla, které jsme dlouho neposlouchali nebo nevnímali anebo možná jen nechtěli vnímat, protože na to prostě nebyl čas. Musím to stihnout, nemůžu si dovolit zůstat doma, musím dokončit projekt – známe to všichni.
Důsledkem naší „nespolupráce“ je pak právě onemocnění, které souvisí s naším psychickým stavem. O psychosomatických projevech již vyšlo nespočetně mnoho knih a všechny říkají totéž. Každý drobný příznak je potřeba vnímat a zamyslet se nad tím, co je to, co mě vnitřně užírá a trápí. Věděli jste např. že onemocnění štítné žlázy velmi úzce souvisí se zadržováním emocí? Nebo proč děti tak často trpí zánětem středního ucha? Nemoc uší totiž znamená, že něco nechceme slyšet, u dětí jsou např. časté hádky rodičů, ale třeba i šikana ze strany vrstevníků apod. Je tedy nutné naše problémy řešit a nepřehlížet je kvůli nedostatku času. Nerovnováha duše a těla také komplikuje např. otěhotnění.

Důležitá je prevence v podobě volnočasových aktivit ať už s rodinou či samostatně. Naší duši nám určitě pohladí nejen domácí zvíře, ale zajděme si také na masáž, či hrnek dobré kávy s přáteli. Existuje také mnoho relaxačních technik na uvolnění naší mysli po těžkém dni a pokud zrovna nejsme zdatní v tomto směru, můžeme zkusit například hormonální jógu, tai-chi, ale klidně i četbu oblíbené knihy nebo jízdu na kole.
Obecná rada zní, najděme si na sebe čas, nezadržujme emoce, nestýkejme se s negativními lidmi, dělejme to, co nás naplňuje a ceňme si každého dne prožitého ve zdraví.