Když jsem četla příběh jednoho mladého muže, který udělal neuvěřitelně krásnou věc (rekonstrukci domu po prarodičích), vyvolalo to ve mně pocit, že lidé s velkým srdcem jsou stále i v této době mezi námi. Způsob, jakým se mladý muž zachoval se mi zdá jako něco ve výjimečného a jménu vyšších cílů. Zdá se mi, jako kdyby ten člověk udělal tu nejkrásnější věc pro jeho současnou manželku a dítě (jeho prvorozeného syna) a zároveň ukázal babičce a dědečkovi, kteří už jsou v nebíčku, že nezapomněl a nikdy nezapomene na krásné chvíle, které s nimi strávil.

Když jsem četla jeho příběh, dovedl mě k myšlence, že rodina je to nejdůležitější co v životě máme. Vnímají to všichni stejně jako já? Myslím si, že ne. Mnoho lidí nevěnuje svým nejbližším tolik času a pozornosti, kolik by měl a zkrátka si neváží krásných okamžiků se svými milovanými.

Chalupa zděděná po prarodičích je něco nádherného. Něco, co je spíše o citech… Bohužel v dědictví bývají spíše viděny peníze.

Pro mě osobně jsou city víc než peníze. Mladý muž bojoval za to, co cítil, že je správné. Patří mu můj obrovský obdiv, protože ne každý by se zachoval stejně jako on, ne každý by bojoval až do konce. Myslím si, že by se mělo zachovat více lidí jako tento mladý muž.

Dnešní doba je hrozně moc zkažená, protože většina lidí by vyměnilo peníze za vzpomínky na rodinnou pohodu a okamžiky stráveně s babičkou a dědečkem. Moje nejkrásnější vzpomínky jsou například na každoroční pečení vánočního cukroví s moji maminkou. Ano, peníze jsou nezbytnou součástí našich životů, ale neměly by být staveny před naše rodiny a naše city.

Tento muž se nevzdal, ani přes to, že se zdála rekonstrukce téměř nemožná a bojoval. Boj stál za to, protože stejné vzpomínky na stejné místo jako má teď on bude mít i jeho syn.

Muž dokázal, že nic není nemožné. Udělal z domu, který byl naprosto zničený, krásný dům, který vypadal přesně tak jak si ho pamatoval z dětství.